Druhy rekultivace

Rekultivace zahrnuje různé technické a biotechnické postupy. Tradičními způsoby rekultivace jsou zemědělské, lesnické a hydrické metody. Při výběru rekultivačního cíle a optimálních metod pro rekultivaci území narušených těžbou surovin jsou rozhodující následující faktory: ekologické, sociálně-ekonomické a územně technické. Všechna tato hlediska je však třeba posuzovat komplexně a ve vzájemných souvislostech, aniž by bylo některé z nich preferováno nebo potlačováno.

Základní druhy rekultivací

• Technická
  Spočívá v úpravě zakladačem vytvořeného terénu do konečného požadovaného tvaru území a to včetně tvarování prostoru budoucích vodních ploch. Dále se v rámci technické rekultivace provádí povážka zúrodnitelnými zeminami (v případě zemědělských rekultivací vždy tj. do vrstvy 40 – 50 cm - ornice, v případě lesnických rekultivací jen v případě nevyhovujících fyzikálních nebo chemických vlastnosti výsypkových zemin – 20 – 50 cm - spraše).
• Zemědělská
  Po třech letech přípravného agrocyklu (zelené hnojení) jsou plochy dále pronajímány soukromým zemědělcům k zemědělské produkci nebo jako trvalý travní porost pro výrobu pícnin.
• Lesnická
  Cílem lesnické rekultivace je vytvořit na tzv. prvních půdách les. V podmínkách Dolů Bílina se jedná primárně o lesy ochranné, které plní funkci půdoochrannou (chrání před sesuvy, erozí, odnosem zemin větrem a vodou atd.).
• Vodní (hydrická)
  Zahrnuje výstavbu příkopů, nádrží, přeložek potoků a všeho ostatního, souvisejícího s povrchovou vodou na rekultivačních plochách.
• Ostatní
  Sem patří komunikace, manipulační plochy, ostatní plochy nevyužitelné zemědělsky nebo lesnicky, mimoprodukční biotopy (většinou sukcese) apod.